Popis
Kamila Mazalová - mezzosoprán (1-3, 5, 8, 9, 11, 13, 16, 18, 20, 22, 24, 25, 27, 29, 31)
Monika Knoblochová - fortepiano (1-3, 5, 7-9, 11, 13, 14, 16, 18, 20, 22-25, 27, 29, 31)
Saša Rašilov - umělecký přednes (4, 6, 10, 12, 15, 17, 19, 21, 24, 26, 28, 30)
Nahráno 5.-6. dubna 2014 ve Farním sboru českobratrské církve evangelické v Praze-Vinohradech.
Václav Jan Tomášek (17. 4. 1774 Skuteč-4. 4. 1850 Praha) patří v první polovině 19. století mezi nejvýznamnější české hudební osobnosti - byl uznávaným skladatelem, zdatným klavíristou a vyhledávaným pedagogem. Tohoto postavení, na kterém si velmi zakládal, dosáhl ale jako samouk. Základy hudebního vzdělání získal v chlapeckých letech od regenschoriho Wolfa v Chrudimi a během gymnaziálního studia v Jihlavě (1787-1790) jako vokalista v klášteře u minoritů, ale potom sám cílevědomě, houževnatě a systematicky studoval hru na klavír, hudební teorii a poznával hudební literaturu. Od roku 1790 studoval v Praze - již kolem roku 1795 zde byl známý jako učitel hudby a také začal komponovat. Po dokončení univerzitního studia (1797) váhal mezi kariérou právníka a hudebníka. Tomáškovo rozhodování ovlivnil jeho žák hrabě Georg Buquoy, když mu v roce 1806 nabídl doživotní zabezpečení, pokud vstoupí do jeho služeb jako skladatel a hudebník. Buquoy mu rentu vyplácel, i když se Tomášek v roce 1824 oženil s Wilhelminou Ebert a založil vlastní domácnost. U Tomáška se pak setkávaly nejvýznamnější osobnosti tehdejší - zejména pražské - kulturní společnosti: například hudebníci, básníci, spisovatelé, lingvisté a historici. Kromě toho se Tomášek podílel na aktivitách Spolku pro zvelebení duchovní hudby v Čechách a Žofínské akademie, přispíval také do pražských novin Ost und West. Vyučování hudbě se Tomášek věnoval po celý život, obzvláště ale po svém sňatku v roce 1824. Patřil mezi žádané učitele klavíru, přestože byly jeho hodiny dosti drahé a ve třicátých letech se v Praze objevil významný konkurent - klavírní ústav Josefa Proksche. Ke konci života se Tomášek více uzavřel společnosti, ale stále vyučoval a pořádal domácí hudební akademie. V roce 1844 začal pracovat na své autobiografii, která vycházela v Klarově v ročence Libussa v letech 1845-1850. Píše v ní nejen o událostech svého života (do roku 1823), ale zprostředkovává i svůj pohled na současné hudební události - hodnotí interprety, vyslechnutá díla, popisuje setkání s různými osobnostmi. Tomáškova proslulost přesáhla hranice Čech - byl jmenován členem tehdejších významných hudebních spolků v Innsbrucku, Vídni, Rotterdamu, Budapešti, Stuttgartu, Lvově. Rádi ho navštěvovali i hudebníci projíždějící Prahou - například Richard Wagner, Ole Bull, Clara Wiecková-Schumannová a Hector Berlioz. Tomášek je autorem asi 175 skladeb (114 z nich má opusové číslo) - komponoval skladby klavírní, komorní, koncerty, symfonie, duchovní díla, opery a dramatické scény a nejrůznější formy skladeb vokálních. Zcela jednoznačně převažují v jeho tvorbě písně a skladby klavírní - písně tvoří téměř polovinu a klavírní skladby asi čtvrtinu jeho díla. Jeho zásadním kompozičním přínosem je rozvoj nové hudební formy drobných poetických skladeb (eklogy, ditirambi, rapsodie) - tzv. charakteristického kusu. V žánru písňovém nemá Tomášek v Čechách až do třicátých let 19. století srovnání. U jeho vokálních skladeb se podařilo identifikovat osmdesát pět autorů, mezi nejoblíbenější básníky ale patří Johann Wolfgang von Goethe a Friedrich Schiller. Tomášek zhudebnil celkem čtyřicet devět Goethových textů - čtyřicet je zařazeno do devíti sešitů s názvem Gedichte von Goethe pod opusovými čísly 53-61 (začal je komponovat v roce 1815). Téměř všechny jsou určeny pro sólový hlas s doprovodem klavíru, výjimečně se objevují i ansámblová seskupení sólových zpěvních hlasů. Sedmý sešit (op. 59) je dedikován samotnému Goethovi. Oba muži se setkali v roce 1822 v Chebu a roku 1823 v Mariánských Lázních. Goethe velmi oceňoval Tomáškův styl zhudebnění svých básní, o čemž svědčí jak dochovaná korespondence, tak i Tomáškova výpověď v autobiografii.
Autor
Tomášek Václav Jan
