Popis
Jana Rychterová zpívá neobyčejně o obyčejných věcech.
Zpívat o velké lásce,o velké vášni, o velké smrti - prosím,ale o uzeném, o skořicovém košíčku - představit se jako „kandidátka žloutkových věd”? Zpívat o ptácích,kteří zbavují svět „blbosti,červů a larev”? A je tu taky opilá písnička, balancující na hraně komiky a tragiky. Je tu groteskní zklamání, pojednané ála flamengo. Touha či vzpomínka, vyklenutá do oblouku lyrické melodie. Dojemně prostá, zajíkavým polohlasem zpívaná útěcha pro konec životní pouti. Každá písnička jiná, ale každá „napadnutá” (jak říkal Jaroslav Ježek), textařsky i muzikantsky. Je tu poezie, z jejíchž občasných vrcholů zamrazí - třeba když ve folklórně laděné baladě „děvče plavalo,strašně plakalo”. Janě Rychterové věříte každé slovo a uvěříte i jejímu nefrázovitému humanismu v rozkošné parafrázi tolikrát zneužité písně Svět patří nám. Poslouchejte a bude vám dobře. S Janou Rychterovou i s Lenkou Horáčkovou, jejíž housle vedou se zpěvačkou dialog inspirovaný a technicky suverénní. Poslouchejte pozorně,neboť tohle je šanson. Písnička „vo něčom”,jak pravil velký písničkář Jaroslav Jakoubek. Šanson bez pseudofilosofických blábolů, ale plný citu, vstřícnosti, sebeironie i mladé moudrosti. A co je nejlepší: v hlase, ve výrazu, ve slovech i v hudebním pojetí jsou už dnes slyšet možnosti a valéry, které ještě nejsou zcela objeveny, ale brzy jistě objeveny budou. Už se na ty objevy těším.
Milan Jíra
