Popis
„Krajina Rovina” je deskou, o níž se bude hodně dlouho mluvit. Jana Kirschner na ní zcela změnila svůj přístup k hudbě a našla se v místech, kde jí to mimořádně sluší.
Svou předešlou deskou „Shine” měla Jana Kirschner dobýt svět. Hlavně ten anglosaský. Anglicky zpívané i produkované album odkazující k Norah Jones i přes svou kvalitu a plány vydavatelství žádnou novou, velkou a hvězdnou kariéru této sympatické kozorožce nepřineslo. „Krajina Rovina” jde na to jinak. Jana připravila vyzrálou a osobní desku s výrazným hudebním názorem. To pravé, skutečně světové album.
S prvním poslechem desky přichází obrovské překvapení. Ono je totiž jiné. Úplně jiné. Začíná jakoby nenásilným rozezpíváním. Jana spustí za doprovodu klavíru jednoduchý popěvek. Zeptá se: „Počúvaš ma?” a pomalu a nenásilně vplouváme do písně „Ty a Ja”. Už z ní musí být každému jasné, že se vydáváme do zcela nové krajiny, v níž jsme zpěvačku zatím neměli možnost potkat.
„Krajina Rovina” je nejosobitějším a zároveň velmi intimním albem Jany Kirschner. Deskou, na níž se našla, podobně jako se to povedlo třeba Danovi Bártovi na „Illustratosphere”. Je radost ji poslouchat, nechat se hudbou pohltit a volně se v ní pohybovat. Díky přirozenosti, která z ní vyzařuje, díky svobodě a pohodě, které nejde nevnímat, si velmi brzy najdete cestičku za zpěvačkou a v její Krajině se neztratíte.
Tématicky tu jde v podstatě o jedno. O vypořádávání se s nešťastnou láskou, pojmenování hořkých stavů, které tak často vyvolává. Jana Kirschner tvrdí, že „Láska čo nebolí, nebola láskou pravou,” ve svých textech zažívá „namiesto lásky trápenie,” uvědomuje si, že „láska je krutá.” A i když jsou texty tohoto trápení plné, rozhodně nebudete mít z desítky nových písní utrápený pocit.
Eddie Stevens je tím producentem, který pomohl Janu Kirschner nasměrovat k sobě samé. A vůbec není důležité, že má zkušenosti s takovými jmény jako Moloko, Freak Power nebo Zero 7. Podstatné je, že přesně pochopil, jak s Janou pracovat, věděl, jakou podobu jejím písním dát, jak je zaranžovat.
Při procházení „Krajinou Rovinou” se nikam nespěchá. Vše plyne volně, nenásilně. Často se zpomaluje, pracuje se s tichem a kontrasty. Užíváte si melancholie, jazzové nálady, blues, ale také psychedelických zvuků. Pořád je co poslouchat, nacházet nová zákoutí. Jana Kirschner už nedělá pop pro rádia. Nestane se interpretkou z východní Evropy, kterou hrají všechny evropské komerční stanice. Ale stala se sama sebou. Osobitou, nezaměnitelnou a originální umělkyní.
