Popis
Na jaře 2002 šli DG 307 do studia, což pro ně bylo dost výjimečné: do té doby nahráli jen dvě „studiovky” (Kniha psaná chaosem a Siluety, které jsou „písničkovější”, pokud lze o něčem podobném v souvislosti s DG 307 hovořit). Na Šepotech zvuk potemněl a zahalil se do závoje introvertní mlhy, plné rozskřípaných zvukových krajin. Páteř většiny z nich tvoří v počátku načrtnutá figura, kolem níž se zdánlivě bez ladu a skladu vinou útržkovité party ostatních nástrojů, které tuto páteř tu obalí funkčním svalstvem, tu podtrhnou anebo zpochybní její funkci chvilkovým převzetím velení. Při nahrávání se měnili bubeníci a tudíž rytmika vznikala trochu „za pochodu”, nicméně pevná struktura basové kytary Oto Sukovského je udrží pohromadě. Je pozoruhodné, jak takřka ani po čtvrt století tyto skladby nezestárly, jsou stále napínavou a dramatickou koláží, která rozrušuje smysly a destruuje zaběhlé představy o „písničkách”. Magické texty Pavla Zajíčka jsou jistotou, o které se netřeba zmiňovat, to nevyřčené je v případě téhle desky silnější, než to, co slyšíme. A vůbec, DG 307 se tehdy nacházeli v mimořádné formě, posílení smyčcových nástrojů (2x housle, 1 x viloncello) tvoří společně s klávesami spodní proud, který nenechá posluchače utonout, ale naopak mu poskytne rozkoš z nekonečné vodní hladiny.
Stranu D tvoří nahrávka koncertu z Akropole z roku 2004, vybrali jsme čtyři písně, které dosud nebyly nikdy zveřejněny. Celý proces remasteringu byl svěřen Moimiru Papalescovi a jeho Analogue Voodoo Studiu, udělal to skvěle! A pozor: oba vinyly jsou sněhově bílé (cover vinyl).
