Ruské romance

Popis

Hloubka i patos ruských romancí zaznívají v plnosti v hlase Jozefa Benciho

- Michail Ivanovič Glinka (1804-1857): Pochybnost, Nepokoušej mne, Pro Molly, Neříkej, že srdce bolí
• Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893): Neptej se, Laskavé hvězdy, Před spaním, Noc
• Boris Sergejevič Šeremetěv (1822-1906): Miloval jsem Vás
• Alexandr Lvovič Guriljov (1803-1858): Odletěl ptáček
• Alexandr Sergejevič Dargomyžskij (1813-1869): Hluboká vzpomínka
• Cézar Antonovič Kjui (1835-1918): Socha v Carském Selu
• Modest Petrovič Musorgskij (1839-1881): Písně a tance smrti

Jozef Benci - bas
Jana Nagy-Juhasz - klavír

Skladatelé 19. století rádi vyhledávali poetické předlohy vyznačující se prostotou a skromností lidové písně. Romance, báseň s tématikou osamělosti, zrazené lásky a hořkosti opuštěných, získala zvláštní místo v ruské lyrice první poloviny 19. století, mezi básníky puškinovské generace. Skladatelé v jejich poesii nacházeli silnou inspiraci a prostředek k vyjádření vlastních intimních zpovědí i potlačovaného vzdoru.
K prvním skladatelům romancí patřil zakladatel ruské národní hudby Michail Glinka. Celá generace jeho následovníků až po Čajkovského se tomuto žánru věnovala intenzivně a zanechala nespočet romancí převážně na básně soudobých ruských básníků. Zvláštní místo zde zaujímají Musorgského impozantní Písně a tance smrti - cyklus čtyř písní zobrazující hrůzy a bizarnost smrti, o němž sám autor hovoříval jako o „danse macabre”.

Jozef Benci je vyhledávaným sólistou v operním a oratorním repertoáru (sólista ND v Bratislavě, spolupráce s ČF a BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, s Editou Gruberovou atd.). Veliký, leč citlivě vedený hlas, pozoruhodný smysl pro intimitu písňového repertoáru i dokonalá výslovnost jej předurčují jako vynikajícího interpreta ruských romancí.